Koupelna je pro seniory statisticky nejrizikovější místností v bytě. Kluzká dlažba, mokré ruce, slabší stabilita a pomalejší reakce se sčítají do situace, kdy i krátký přesun od umyvadla ke sprše může skončit úrazem. Většina pádů přitom neproběhne při samotném sprchování, ale při přechodech mezi jednotlivými zónami – tedy tam, kde se střídá suchý a mokrý povrch.

Největší riziko vzniká na přechodu mezi sprchou a zbytkem koupelny, u vany, před umyvadlem a v prostoru u dřezu, kde se často odkládají mokré věci. Právě tam se vyplatí řešit protiskluzové řešení u dřezu i v okolních zónách, protože mokrá podlaha u pracovní desky bývá podceňovaná. Základem je zvolit povrch s odpovídající protiskluzností, ideálně s certifikací podle normy, a doplnit ho textilními nebo pryžovými prvky, které vodu zachytí dřív, než se dostane do prostoru, kudy senior přechází.

Samotná úprava podlahy ale nestačí. Je potřeba myslet na madla u vany, sprchy i toalety, na dostatečné osvětlení bez ostrých přechodů světla a stínu a na volný průchod bez prahů a dalším překážek. Pomůže také sedačka do sprchy, protiskluzová podložka ve vaně a madlo u dveří. Důležité je, aby všechny úpravy respektovaly přirozený pohyb seniora, ne aby ho nutily k novým, nezvyklým úkonům.

Prevence pádu v koupelně není o jednom drahém výrobku, ale o soustavě drobných, promyšlených opatření. Když se podaří odstranit kluzké zóny, doplnit opěrné body a zajistit dobré světlo, riziko úrazu výrazně klesne. Investice do těchto úprav je řádově nižší než náklady na léčbu zlomeniny kyčle, a to jak finančně, tak lidsky.